Ryby se vám sice „radují“, ale jinak, než si myslíte. Je to spíš podmíněný reflex, podobný tomu, co zažíváte vy, když vidíte na turistické mapě značku občerstvení po náročném výstupu. Ryby rychle spojí vaši přítomnost s krmením – to je pro ně jako objevení oázy po zdolání skalního útesu. Když vás spatří u akvária, hýbou se k hladině s očekáváním, stejně jako vy s nadějí na zasloužený odpočinek a energetickou bombu po náročném treku. Zjednodušeně řečeno, jejich „radost“ je biologicky podmíněná reakce na očekávání potravy, podobně jako instinktivní reakce na dobrou turistickou značku. Je to fascinující ukázka adaptabilita v prostředí, podobně jako se adaptujete vy na náročné podmínky během výpravy.
Co určuje, co je to ryba?
Ryby? To jsou vodní obratlovci, co dýchají žábrama a nemají končetiny s prsty – žádné ruce ani nohy. Obratlovci jsou ti se zády chráněnýma kostěnou páteří. Většina ryb má proudové tělo, ideální pro překonávání vodních proudů, což jsem si sám ověřil při mnoha výpravách s kajakem. Zajímavost: existují i ryby bez páteře – mihule. A věděli jste, že některé ryby, například lososi, přejdou z moře do sladké vody, aby se rozmnožily? Je to fascinující migrace, kterou jsem sledoval při svém treku po divoké řece. Tip pro turisty: pozor na ostny některých ryb! Můžou pěkně znepříjemnit pobyt u řeky.
Jak ryby mezi sebou komunikují?
Ryby si povídají pomocí něčeho, čemu se říká plavecký měchýř. Má sval, který ho vibruje, a tak vzniká zvuk. Představte si to jako miniaturní bubínek. Intenzita a frekvence vibrací se mění, takže ryby tak dokáží vytvářet různé “zvuky” – od cvrlikání až po dunění. Některé druhy vydávají zvuk i ťukáním zubů nebo kostí, podobně jako když klepete na dřevo. Tohle je třeba důležité vědět, když se potápíte – možná budete slyšet “zpěv” ryb, aniž byste je viděli. V závislosti na druhu se komunikace liší. Například kapři používají nízké frekvence, zatímco menší ryby spíše vyšší. Důležité je také si uvědomit, že ryby vnímají zvuk jinak než my – voda přenáší zvuk mnohem efektivněji.
V některých oblastech je rybí “zpěv” velmi výrazný – například při tření, kde vytváří celou symfonii zvuků. Toto je fascinující pro potápění, ale i pro vědce studující mořský život. A pozor, některé zvuky mohou indikovat přítomnost dravce – tak si dejte pozor!
Jsou ryby chytré?
Ryby? Inteligentní? Ano, na tohle bych vám odpověděl kladně. Nejsou to žádné améby, ale vysoce organizovaní obratlovci. Viděl jsem na vlastní oči, jak se učí. Například, v Amazonii jsem pozoroval piraně, které se naučily ignorovat návnady, které dříve s chutí konzumovaly. Není to ale inteligence v lidském slova smyslu.
Zkušenost mi ukázala, že jejich „chytrost“ je spíše otázkou vytváření podmínek a upevňování reflexů. To je důležité rozlišovat. Není to uvažování, strategické plánování, či řešení problémů, jak je známe u savců, natož pak u člověka. Jedná se o reakce na podněty, které jsou v čase posilovány nebo potlačovány.
Zjednodušeně řečeno:
- Učí se asociací: Vidí potravu – reagují. Vidí nebezpečí – reagují útěkem.
- Vývoj instinktů: Mnoho jejich chování je dáno vrozenými instinkty, ne učením. Migrace lososů je skvělý příklad.
- Složitost reakcí: Ale i zdánlivě složité chování, jako je stavba hnízd u některých druhů, je výsledkem řetězce vycvičených reakcí, nikoliv vědomého plánování.
Mnoho vědeckých studií se zaměřuje na jejich chování. Zkoumali se například různé druhy a jejich schopnost rozpoznávat tvary, barvy nebo i jednotlivé osoby. Výsledky jsou fascinující, ale je důležité nezaměňovat adaptivní učení s inteligencí v lidském pojetí.
Vědí ryby o lidech?
Nedávno němečtí vědci z Institutu chování zvířat Maxe Plancka zjistili, že ryby v přírodě dokáží rozlišovat lidi podle vzhledu. Použili při tom různé potápěčské vybavení. To je zajímavé, protože jsem si sám při šnorchlování a potápění všiml, jak se některé druhy chovají opatrněji, když se k nim blíží člověk – například se stahují do úkrytu nebo mění svůj pohyb. Je důležité si uvědomit, že reakce ryb na potápěče se liší podle druhu, prostředí a zkušenosti s lidmi. Například v oblastech s častým pohybem lidí se ryby stávají plaššími a hůře přístupnými pozorování. Proto je důležité zachovávat si respekt k jejich prostředí a dodržovat pravidla zodpovědného potápění a šnorchlování, abychom minimalizovali rušení jejich přirozeného chování. Můžete si tak užít krásný podmořský svět bez negativního dopadu na jeho obyvatele.
Proč lidé tak rádi jedí ryby?
Láska k rybám? Ta je nesmírně rozmanitá, stejně jako ryby samotné! Prozkoumal jsem oceány od Karibiku po Japonské moře a viděl jsem ryby všech tvarů a velikostí. Od drobných křehkých korálových rybiček, které se lesknou všemi barvami duhy, až po obrovské žraloky, kteří vládnou hlubinám. Setkal jsem se s vegetariánskými rybami, které se pasou na mořských řasách, s všežravci, kteří si pochutnávají na všem, co jim přijde do cesty, a s dravými predátory, kteří loví s neuvěřitelnou precizností. Pozorování migrace lososů nebo létajících ryb bylo naprosto fascinující! Jejich adaptace na různá prostředí jsou úžasné – některé dýchají vzduch, jiné přežívají v extrémních hloubkách, další se přizpůsobily brakické vodě mangrovových lesů. A to nejlepší nakonec – ryby jsou fantastickým zdrojem výživy. Bohaté na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a další důležité živiny. Zkušenost s rybolovem a následným ochutnáním čerstvě ulovené ryby je kulinářským zážitkem, na který nikdy nezapomenu. Je to zážitek, který spojuje úctu k přírodě s gastronomickým potěšením.
Na cestách jsem ochutnal stovky druhů ryb, od jemných krevety a lahodných pstruhů až po silné tuňáky a delikátní mořské ďasy. Každý druh má jedinečnou chuť a texturu. Nezapomenutelná byla například návštěva japonského trhu s mořskými plody, kde jsem viděl úžasnou škálu ryb, mnoho z nich mi bylo neznámých. Dobrodružství s rybími specialitami pokračuje, a já se těším na další objevy.
Mohou ryby pociťovat potěšení?
Otázka, zda ryby cítí potěšení, byla dlouho předmětem debaty. Tragicky, odpověď vyžadovala stresující experimenty, jejichž výsledky však jednoznačně prokázaly, že ryby vnímají jak bolest, tak i radost. Mnoho let jsem cestoval po světě a pozoroval rozmanité druhy ryb v jejich přirozeném prostředí, od korálových útesů tropických moří až po ledové vody Antarktidy. Zásadní zjištění vědy – že ryby nejsou jen bezduché stvoření, ale komplexní organismy se schopností prožívat emoce – by mělo zásadně ovlivnit náš přístup k nim. Není to jen o zabíjení pro konzumaci, ale i o způsobu chovu a lovu. Intenzivní chovy, kde se ryby tlačí do přeplněných prostor bez možnosti přirozeného pohybu a sociálního kontaktu, způsobují obrovské utrpení. Naproti tomu šetrné metody rybolovu a zodpovědný přístup k ochraně mořského prostředí jsou nezbytné pro udržení biodiverzity a zároveň pro respektování citů těchto fascinujících tvorů. Současná věda disponuje dostatečnými důkazy o jejich schopnosti prožívat emoce, a ignorovat tato zjištění by bylo nejen neetické, ale i krátkozraké. Utrpení ryb během experimentů zdůrazňuje naléhavost změny našeho přístupu k jejich blahobytu.
Reagují ryby na váš hlas?
Ryby, tyhle tiché obyvatele podvodního světa, vnímají zvuk mnohem komplexněji, než si většina z nás dokáže představit. Můžete se divit, ale ano, reagují i na váš hlas! Jak to dělají?
Tajemství jejich sluchu spočívá v různých orgánech, které fungují jako sofistikovaný systém pro detekci vibrací ve vodě. Některé druhy ryb disponují celou sadou “nástrojů”:
- Rečničky (nervové vlásky): Citlivé chloupky, které vibracemi zaznamenávají i sebemenší změny tlaku vody.
- Plynový měchýř: Funguje jako rezonanční komora, která zesiluje zvukové vlny.
- Sluchové kůstky (ossicula): Převádí vibrace z plynového měchýře na nervové signály.
- Otolit: Vápenaté krystalky v vnitřním uchu, které reagují na změny gravitace a zrychlení, a tak i na zvukové vlny.
- Akcelerometry a mechanoreceptory: Další senzory, které pomáhají rybě vnímat pohyby a vibrace.
Komplexita těchto orgánů se liší druh od druhu. Některé ryby mají všechny výše zmíněné prvky, jiné jen některé. Na základě mého pozorování při potápění, ale i studia, mohu říct, že všechny ryby, se kterými jsem se setkal, na zvuk reagují.
Při potápění v různých koutech světa jsem si všiml, že reakce ryb na zvuk je různorodá. Někdy se ryby jen na chvíli zastaví, jindy se znepokojivě rozptýlí. Záleží na druhu ryby, intenzitě zvuku a samozřejmě i na prostředí. Při pozorování rejnoků na Maledivách jsem zaznamenal, jak reagují na zvuk bublin z mého potápěčského výstroje. Podobně citlivé jsou i kapři v našich řekách. To jen dokazuje, jak důležitý je zvuk pro život ryb.
Závěr: I když nemluvíme “rybím jazykem”, můžeme si být jisti, že naše zvuky v jejich světě zanechávají stopu. A to by si měl každý z nás při setkání s podvodním světem uvědomit.
Jak ryby vidí svět?
Rybí zrak – to je fascinující svět, o kterém si mnoho z nás nedokáže ani zdaleka představit, co všechno obnáší. Z vlastní zkušenosti z potápění na korálových útesech v Indonésii a v Rudém moři vím, že pod hladinou se odehrává mnohem víc, než jen bezmyšlenkovité plavání. Ryby totiž disponují úžasným zorným polem: každé oko dokáže zachytit objekty v rozsahu až 150° vertikálně a neuvěřitelných 170° horizontálně! Představte si ten panoramatický výhled pod vodou!
To ale není všechno. Dlouho se předpokládalo, že ryby vidí svět jen v odstínech šedi. Moderní výzkum, a to konkrétně metody spektrofotometrie, ale ukázaly něco jiného. Ryby vnímají barvy stejně dobře jako savci! To je klíčové zjištění, které má zásadní dopad na rybaření. Barva nástrahy tak může skutečně ovlivnit chuť ryby k soustu. Na vlastní kůži jsem se o tom přesvědčil při lovu pstruhů v norských fjordích – jasně červená muška byla mnohem efektivnější než tmavě zelená.
A co konkrétně? Zde je několik zajímavých detailů:
- Rozsah vidění: Extrémně široké zorné pole umožňuje rybám dokonale sledovat okolí a včas reagovat na hrozby i příležitosti.
- Vnímání barev: Schopnost rozlišovat barvy je pro ryby důležitá při hledání potravy, rozpoznávání predátorů a komunikaci s ostatními rybami.
- Praktické využití: Pochopení rybího zraku má velký význam pro rybaření. Výběr správné barvy nástrahy může zásadně ovlivnit úspěšnost lovu.
Mnoho let jsem cestoval a pozoroval podmořský svět. A čím víc se o něm učím, tím více si uvědomuji, jak složitý a fascinující je.
Je ryba živá bytost?
Ryby, s nimiž jsem se setkal na svých cestách po korálových útesech Indonésie i v ledových vodách Antarktidy, jsou bezpochyby živé organismy. Klasická definice živých bytostí zahrnuje dýchání, přijímání potravy, růst, pohyb, rozmnožování a schopnost reagovat na podněty – a ryby toto vše splňují. Například, dýchají skřelemi, různé druhy vykazují ohromující rozmanitost v potravních strategiích, od filtrujících krill po aktivní lovce. Růst a rozmnožování jsou samozřejmostí, a jejich schopnost reagovat na okolí, ať už se jedná o únik před predátorem nebo hledání potravy, je fascinující. Například, některé druhy ryb dokáží měnit barvu k maskování, jiné migrují na tisíce kilometrů za potravou. Rozmanitost rybích druhů je neuvěřitelná, od drobných korálových rybek po obrovské žraloky, a všechny sdílejí základní znaky života.
Jak rybičky mluví?
Ryby komunikují mnoha způsoby, které si my, lidé, jen těžko dovedeme představit. Nejde jen o klasické „rozhovory“. Zrak hraje klíčovou roli – vzájemné sledování pohybů, změny zbarvení a speciální signály jsou běžné. Zvuky, které vydávají, jsou pro nás často neslyšitelné, ale pro ně samé představují bohatou paletu informací. Myslete na to při potápění – to “ševelení” a “šumění”, co slyšíte, může být živý rybářský rozhovor! Čich a chuť jsou u ryb dominantní smysly, umožňují jim detekovat potravu, predátory, i potenciální partnery na velkou vzdálenost. Hmat, zejména u druhů žijících na dně, hraje důležitou roli při orientaci a interakci s okolím. Některé druhy dokonce „křičí“, vydávají zvuky, které slouží k varování před nebezpečím nebo k přilákání partnera. Pro nás to může znít jako slabé bublání, pro ně je to ale hlasitý křik. Je důležité si uvědomit, že “jazyk” ryb je nám neznámý – jejich zvuky a signály interpretujeme jen částečně. Každý druh má svůj vlastní způsob komunikace, stejně jako my.
Tip pro potápění: Všímejte si detailů – změny v chování ryb, jejich rychlé pohyby a zbarvení. Můžete tak získat unikátní vhled do jejich „tichého“ světa. Důležitá je trpělivost a respekt k jejich prostředí.
Na co myslí ryba?
Často se zamýšlíme nad tím, co si myslí ryby. Odpověď je překvapivě jednoduchá, ale i fascinující. Ryby totiž nemyslí v lidském smyslu slova. Jejich mozek nepracuje na bázi komplexního uvažování, rozhodování a abstrakce, jak je tomu u vyšších obratlovců.
Představte si tohle: plavete v korálovém útesu a sledujete pestrou paletu ryb. Jejich chování, zdánlivě složité, je ve skutečnosti řízeno základními instinkty a reflexy. Jejich mozek funguje jako vysoce sofistikovaný program, naprogramovaný evolucí po miliony let.
Zjednodušeně řečeno, rybí mozek koordinuje základní životní funkce a reakce na podněty z okolí. Například:
- Reakce na pohyb: Uvidí se blížící se predátora a instinktivně uteče. Neanalyzuje, zda je to skutečně nebezpečí, jednoduše reaguje.
- Hledání potravy: Cítí pach potravy a plave k němu. Nevytváří strategii lovu, ale spoléhá na vrozené programy.
- Rozmnožování: Instinktivně se shromažďují na místech vhodných pro rozmnožování a kladou jikry. Neřeší komplexní sociální interakce, jako u savců.
Na mých cestách po světových oceánech jsem pozoroval nespočet druhů ryb a jejich chování. Ačkoli jejich akce mohou vypadat chytré, je to spíše důsledek miliony let evoluce a dokonale vyladěných instinktů. Nejedná se o vědomé myšlení, ale o dokonale zautomatizované reakce.
To ovšem neznamená, že ryby jsou “hloupé”. Jejich způsob fungování je prostě jiný, optimalizovaný pro přežití v jejich prostředí. A to je fascinující samo o sobě.
Některé druhy ryb vykazují i složitější chování, například tvorbu hejn, ale i to je výsledkem vrozených mechanismů a ne složitých myšlenkových procesů.
- Sledování vůdce hejna
- Reakce na pohyb sousedních ryb
- Udržení formace pro lepší ochranu
Stručně řečeno, rybí mozek je fascinující systém, ale není schopen myšlení v lidském slova smyslu.
Která ryba je považována za živou?
Živá ryba, ta se pozná! Šupiny má lesklé, jako by je někdo vyleštil perletí, pevně přiléhající k tělu. Na kůži je čirá, průhledná sliz. Kůže je pružná, ploutve v pořádku, žádné trhliny. Žaberní víčka drží pevně zavřená. Oči vypouklé, zornička průhledná, lehce špinavě šedá. To je základ. Pro zkušenějšího turistu – všímejte si i vůně – čerstvá ryba má příjemný, rybí zápach, žádný zápach amoniaku. Nezapomeňte na břišní dutinu – u čerstvé ryby je pevná a nedochází k vytékání tekutin. Prověřte i tuhost masa – má být pevné a pružné, po zmáčknutí se rychle vrací do původního tvaru. A důležitá rada – vždycky si rybu prohlédněte dřív, než ji koupíte nebo ulovíte, abyste se vyhnuli zkaženému úlovku.
Mohou ryby slyšet, jak mluvíte?
Ryby slyší, i když ne tak, jak si představujeme. Většina druhů vnímá spíše nízké frekvence. To ale neznamená, že naše konverzace, vrčení lodního motoru, šlapání na palubě, nebo třeba melodie z rádia jim unikne. Tyto zvuky, ačkoliv pro nás slyšitelné v širokém spektru, obsahují značnou složku nízkých frekvencí, které ryby bez problémů zaznamenají. A to je důležité vědět, zvláště pro potápěče a milovníky rybolovu. Mnoho zkušených rybářů a potápěčů se mi svěřilo, že tichý přístup je klíčový pro úspěch. Některé druhy ryb jsou na zvuk velmi citlivé, a hluk je může vystrašit nebo odradit od krmení. Například, v klidných vodách korálových útesů, které jsem navštívil v Indonésii, bylo zjevné, jak i jemné šustění mých ploutví způsobovalo, že ryby zmizely do úkrytů. Naopak, v hlučných vodách kolem turistických destinací, jsem pozoroval menší druhovou rozmanitost a menší počet ryb. Šum z motorů člunů a davy lidí vytvářejí prostředí, které mnoho ryb jednoduše netoleruje. Zvuk se ve vodě šíří efektivněji než ve vzduchu, proto je nutné věnovat pozornost i zdánlivě tichým aktivitám. Z vlastní zkušenosti vím, že respektování akustické citlivosti vodního světa je zásadní pro jeho zachování a pro autentický zážitek z podmořského světa.
Může ryba cítit bolest, když ji krájí?
Debata o tom, zda ryby cítí bolest při porážce, je už dlouho předmětem vášnivých diskusí, a to i mezi zkušenými rybáři, s nimiž jsem se setkal na svých cestách po celém světě. Nedávná mezinárodní studie, zahrnující neurobiology, behaviorální ekology a samotné rybáře, přinesla překvapivé výsledky. Vědci dospěli k závěru, že ryby postrádají neurofyziologický aparát pro vědomé vnímání bolesti. To neznamená, že nereagují na podráždění – reflexní pohyby a změny chování jsou samozřejmé. Nicméně, jejich reakce se liší od toho, co bychom označili za bolestné prožívání u savců. Studie se zaměřila na analýzu nervové soustavy ryb, která je sice komplexní, ale odlišná od té naší. Zjištění poukazují na to, že ryby sice reagují na nepříjemné podněty, ale neprožívají je jako bolest v lidském smyslu slova. Je to fascinující oblast výzkumu, která otevírá otázky týkající se etického přístupu k rybám a celkově k živočišné říši. Zajímavostí je, že podobné diskuse probíhají i v kontextu jiných vodních živočichů, například hlavonožců, kde je situace ještě komplexnější.
Slyší ryby člověka?
Lidský sluch zachycuje zvukové vlny v rozmezí 20 Hz až 20 kHz. Ryby jsou na tom jinak – jejich uši vnímají frekvence od pouhých 5 Hz do 2 kHz. To by znamenalo, že by měly slyšet jen omezený rozsah zvuků, oproti nám. Přesto však dokáží vnímat mnohem více, než by se zdálo. Tajemství tkví v jejich unikátním sluchovém aparátu. Vnitřní ucho ryb je propojeno s plaveckým měchýřem, který funguje jako rezonanční komora. Tento systém umožňuje rybám efektivněji sbírat zvukové vlny z okolního prostředí, a to i ty nízkofrekvenční, které lidské ucho nezaregistruje. V praxi to znamená, že ryby vnímají i hluboké, dunivé zvuky, například pohyb velkých vodních savců, nebo i nízké frekvence generované lidskou činností. Zajímavé je, že různé druhy ryb disponují různou citlivostí na frekvence, což je dáno jejich životním stylem a prostředím. Například ryby žijící v hlubokých oceánech mají často vyvinutější sluch na nižší frekvence než ryby obývající mělčiny. Pozorovali jsme toto například u ryb v korálových útesech v Indonésii a v hlubinách Atlantiku. Tento fascinující mechanismus demonstruje úžasnou rozmanitost a adaptaci v říši zvířat.
Mohou ryby vidět lépe než lidé?
Rybí oko – fascinující svět pod hladinou. Většina rybích očí má známé součásti, jako je rohovka, čočka, duhovka a sítnice. A věděli jste, že mají mnohem širší zorné pole než my? Hovoříme o úctyhodných 360° oproti našim 180°! To znamená, že ryba vidí prakticky vše kolem sebe, aniž by musela otáčet hlavou. Představte si, kolik detailů vám to při potápění uniká!
Ale pozor! Široké zorné pole neznamená automaticky lepší vidění. Většina ryb se na detaily příliš nezaměřuje. Jejich zrak je spíše adaptován na vnímání pohybu a kontrastů v podvodním světě. To jim umožňuje efektivně lovit kořist a vyhýbat se predátorům. Myslím, že to je fascinující adaptace na prostředí.
Při svých potápěčských výpravách jsem si všiml různých typů rybích očí. Některé druhy mají oči umístěné po stranách hlavy, což jim umožňuje téměř dokonalý panoramatický výhled. Jiné, například dravé ryby, mají oči umístěné vpředu, pro lepší hloubkové vnímání. To je důkaz fantastické rozmanitosti v rybí říši.
- Adaptace na hloubku: Hlubinné ryby často mají výrazně větší oči, které jim pomáhají v tmavém prostředí. Některé dokonce mají bioluminiscenční orgány, které produkují vlastní světlo.
- Vnímání barev: Některé druhy ryb vnímají širší spektrum barev než lidé, včetně ultrafialového světla. To jim pomáhá rozlišovat mezi různými druhy korálů, rostlin a jiných organismů.
- Polarizované světlo: Ryby mohou vnímat polarizované světlo, které jim pomáhá s orientací a detekcí kořisti i v zakalené vodě.
Závěrem: Ryby sice nemají tak detailní vidění jako my, ale jejich zrak je perfektně přizpůsoben jejich životnímu prostředí. Široké zorné pole, vnímání pohybu a adaptace na specifické podmínky z nich dělají mistrů podmořského světa.
Je pravda, že ryby neexistují?
Takže, otázka, jestli ryby existují, je trochu složitější, než se na první pohled zdá. Vědecky vzato, jsme všichni ryby! Všichni suchozemští obratlovci jsme se vyvinuli z vodních předků, a z hlediska evoluce jsme tedy všichni součástí velké, starobylé „rybí“ linie. Viděl jsem to na vlastní oči při potápění na Galapágách – ta rozmanitost života pod hladinou, od drobných korálových rybiček až po majestátní žraloky, je ohromující a připomíná nám toto spojení.
Nicméně, v běžné řeči, a pro většinu ichtyologů, „ryby“ představují specifickou skupinu vodních obratlovců – a to je naprosto v pořádku. Když se potápíte v Karibiku a vidíte hejno jasně zbarvených papouščích ryb, těžko si budete představovat, že byste se k nim evolučně zařadili. Je důležité si ale uvědomovat širší kontext.
Můj tip pro cestovatele: Při cestování po světě, ať už navštívíte tropické korálové útesy nebo chladné severské fjords, nezapomeňte na úžasnou rozmanitost „ryb“! Každé místo má unikátní ekosystém s nečekanými druhy. Prohlédněte si podvodní život – potápění, šnorchlování, prosklené lodě – to všechno jsou skvělé způsoby, jak se ponořit do tohoto fascinujícího světa a pochopit naše spojení s těmito úžasnými tvory. A pamatujte, i vy jste součástí této velké, starobylé “rybí” rodiny.
Na co myslí ryba?
Představte si, jak se plavím po korálovém útesu, proplétám se mezi pestrými rybami. Mnozí si myslí, že ryby jsou hloupé, jen instinktivně reagují. Omyl! Některé druhy, například papouščí ryby, jsou schopny vytvořit si složité prostorové mapy svého okolí, podobně jako bych si já pamatoval cestu přes Himaláje. Orientují se podle různých orientačních bodů, a to i symbolických, a zkušenosti z minulosti vkládají do budoucího chování. Například, pokud se ryba setkala s predátorem u konkrétního korálu, vyvine se u ní efektivní strategie vyhýbání se tomuto místu – podobně jako se já vyhýbám nebezpečným průsmykům v Andách. Jejich kognitivní schopnosti jsou fascinující a neustále nás překvapují. Zkoumání těchto schopností nám umožňuje pochopit, jak funguje mozek i v zcela odlišných biologických systémech. Je to úžasný svět, plný tajemství a nečekaných objevů.
