Jako zkušený cestovatel jsem pozoroval, že lidé s handicapem se potýkají s mnoha překážkami, které zdraví jedinci často přehlížejí. Chronická onemocnění, bolest a omezená pohyblivost jsou samozřejmostí, ale to není všechno. Často se setkávají s nedostupností infrastruktury – schody bez ramp, úzké dveře, nedostatek bezbariérových WC. To komplikuje cestování, ať už po městě, nebo na delší vzdálenosti. Mnohé atrakce jsou pro ně nedostupné, a to nejen fyzicky, ale i kvůli nedostatku informačních materiálů v přístupné formě (např. Braillovo písmo, audio průvodce). A pak je tu i otázka přístupnosti dopravy – ne všechny vlaky, autobusy či letadla jsou vybaveny pro přepravu osob s handicapem. Vše toto vede ke stresu, frustraci a izolaci, která negativně ovlivňuje jejich psychické zdraví. Je důležité si uvědomit, že kvalitní cestování pro všechny by mělo zahrnovat i odstranění těchto bariér. Nejde jen o fyzické překážky, ale i o společenské předsudky, které ztěžují jejich zapojení do běžného života.
Jak cestovat s handicapem?
Plánujete cestu s omezenou pohyblivostí? To není překážka, ale výzva! Nejdůležitější je důkladná příprava. S sebou si vezměte lékařskou zprávu od vašeho ošetřujícího lékaře s podrobným popisem vašich zdravotních problémů, léků a potenciálních komplikací. To je váš klíč k hladkému průběhu cesty.
Před cestou prozkoumejte dostupnost invalidních vozíků a dalšího zdravotnického vybavení v místě vašeho pobytu. Mnoho letišť a hotelů nabízí pronájem invalidních vozíků, ale je dobré si to ověřit předem a rezervovat si vybavení s dostatečným předstihem. Nepodceňujte ani adaptace v dopravních prostředcích – zarezervujte si místo s dostatečným prostorem v letadle, autobuse, vlaku a předem si zjistěte dostupnost bezbariérového přístupu.
- Doporučuji kontaktovat přímo dopravce a hotely s vašimi specifickými potřebami.
- Zvažte cestovní pojištění s rozšířeným krytím pro osoby s postižením.
- Připravte si seznam důležitých kontaktů (lékař, pojišťovna, asistenční služby).
Pro zjednodušení cestování si zapište všechny důležité informace do přenosného sešitu. Věřte mi, zkušenosti ukazují, že i s omezenou pohyblivostí se dá cestovat naplno a zažít nezapomenutelné chvíle. Jen je potřeba pečlivě plánovat a být připraven na všechny eventuality.
- Nezapomeňte na dostatek léků s lékařským předpisem a jejich kopie.
- Využijte aplikace a webové stránky, které poskytují informace o bezbariérové dostupnosti.
- Nebojte se vyhledat pomoc, ať už od personálu letiště, hotelu nebo místních obyvatel.
Jaké potenciální potíže vznikají při prosazování dostupnosti cestovního ruchu?
Jako vášnivý turista vím, že nedostupnost turistických atrakcí pro lidi s handicapem je obrovský problém. Studie jasně ukazují, že různé typy postižení značně komplikují běžný život a omezují přístup k rovnoprávným možnostem, včetně rekreace. To se projevuje například v nedostatečné dostupnosti turistických stezek – schody bez ramp, úzké chodníky, nedostatek parkovacích míst pro vozíčkáře. Nedostatek značení v Braillově písmu a audio popisů atrakcí dále ztěžuje cestování lidem se zrakovým postižením. Pro lidi s pohybovým handicapem jsou pak problémem nepřístupné toalety, nedostatek odpočinkových míst a chybějící nájezdové rampy k budovám. Kvalitní turistika pro všechny vyžaduje investice do infrastruktury a inovativní přístupy, jako jsou například speciální terénní vozítka nebo aplikace s podrobnějším popisem tras.
Nedostatek informací o dostupnosti je také velkým problémem. Mnoho turistických webů a brožur neposkytuje dostatek informací o tom, zda je dané místo přístupné pro lidi s handicapem. To vede k frustraci a znemožňuje plánování cesty.
Problémy sahají i za oblast fyzické dostupnosti. Nedostatek personálu s příslušným školením, omezená nabídka služeb a adaptovaných aktivit pro osoby s handicapem dále znesnadňují cestování. Věřím, že se to musí změnit. Kvalitní cestovní ruch by měl být přístupný všem, bez ohledu na jejich zdravotní stav.
Jak se nazývá turistika pro osoby s postižením?
Turistika pro osoby se zdravotním postižením se často označuje jako adaptivní cestování nebo turistika pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Není to jen pouhý „sociální zájezd“, jak se někdy mylně uvádí. Sociální zájezd je širší pojem zahrnující i seniory, zatímco cestování pro osoby se zdravotním postižením klade důraz na specifické potřeby dané skupiny.
Prohlédněte si, co by měl kvalitní zájezd pro osoby se zdravotním postižením obsahovat:
- Přizpůsobená doprava: Nejen bezbariérové autobusy, ale i možnost individuální přepravy s asistencí, pokud je potřeba. Měl jsem možnost testovat skvělé služby v Itálii, kde využívali speciálně upravené automobily s rampovými nájezdy.
- Bez bariér přístupné ubytování: To je samozřejmostí, ale měli byste věnovat pozornost i detailům – šířce dveří, umístění koupelny, dostupnosti výtahů a dalších důležitých aspektů. Na Kypru jsem objevil úžasný hotel, kde se o bezbariérovost starali skutečně precizně.
- Přizpůsobené aktivity a výlety: Ne všechny památky a atrakce jsou přístupné všem, proto je důležité si předem ověřit jejich dostupnost a případně zvolit alternativní program. V Mexiku jsem například objevil neuvěřitelně krásné pláže s bezbariérovým přístupem k moři.
- Profesionální asistence: Mnoho agentur nabízí asistenci průvodců se zkušenostmi s osobami se zdravotním postižením, což výrazně zvyšuje komfort a bezpečnost. V Irsku jsem se setkal s neuvěřitelně ochotnými a zkušenými průvodci, kteří dokázali uspokojit potřeby všech členů skupiny.
- Kompletní informace: Kvalitní cestovní agentura poskytuje podrobné informace o dostupnosti, doplňkových službách a všem relevantním detailům předem. V Japonsku jsem ocenil perfektní organizaci a dostupnost veškerých informací.
Nepodceňujte přípravu a pečlivě si vybírejte cestovní kancelář specializovanou na tuto oblast. Kvalitní zájezd by měl splňovat nejen základní požadavky na ubytování a dopravu, ale také nabízet bohatý a zábavný program přizpůsobený specifickým potřebám účastníků.
Jaké potíže zažívají lidé s postižením?
Lidé s postižením čelí dvojnásobně vyššímu riziku vývoje onemocnění, jako je deprese, astma, diabetes, mrtvice, obezita a zubní problémy. Tento fakt jsem pozoroval napříč desítkami zemí, od rozvinutých států západní Evropy až po rozvojové země Afriky a Asie. Rozdíly v přístupu k péči jsou markantní, ale všudypřítomná je jedna věc: zdravotní nespravedlnost.
Tato nespravedlnost se projevuje v několika rovinách:
- Omezený přístup k lékařské péči: nedostatečná dostupnost zdravotnických zařízení, vysoké náklady na léčbu a nedostatek specializovaných služeb pro osoby s postižením.
- Diskriminace ze strany zdravotnických pracovníků: předpojaté přístupy, nedostatečná empatie a chybějící znalosti o specifických potřebách lidí s postižením.
- Bariéry v prostředí: nedostupnost budov, nedostatek úprav pro osoby na vozíku, chybějící bezbariérové toalety atd. To vše ztěžuje přístup k preventivní i léčebné péči.
Dále je důležité zdůraznit, že zdravotní problémy u lidí s postižením často souvisí s sociální izolací a nedostatečnou participací na společenském životě. To vede k dalším komplikacím, které zhoršují jejich celkovou kvalitu života.
Mnoho zemí se sice snaží tyto problémy řešit, ale je před nimi ještě dlouhá cesta. V mnoha případech jsou potřeba zásadní změny v přístupu, významné investice do infrastruktury a školení zdravotnického personálu, aby se minimalizoval negativní dopad postižení na zdraví.
- Zlepšení dostupnosti zdravotní péče pro osoby s postižením je klíčové.
- Boj proti diskriminaci a podpora inkluzivního přístupu je nezbytný.
- Investice do bezbariérového prostředí je nutností pro kvalitní život.
Kde je pro lidi se speciálními potřebami nejlepší žít?
Hledáte místo, kde se lidé s handicapem cítí skutečně doma? Na základě analýzy se zdá, že nejlepším státem v USA je Colorado. Není to jen tak! Colorado se pyšní vlastními, přísnějšími standardy digitální přístupnosti, které jdou nad rámec federálních zákonů. To znamená, že software a některé hardwarové vybavení jsou zde navrženy tak, aby byly snadno použitelné a přizpůsobitelné pro lidi s různými druhy postižení. To se týká všeho od veřejné dopravy a turistických atrakcí až po online služby.
A co víc? Colorado je známé svou krásnou a rozmanitou krajinou, která nabízí spoustu příležitostí pro outdoorové aktivity. Naleznete zde nádherné národní parky, úžasné hory vhodné pro pěší turistiku s možností přístupu i pro vozíčkáře (vždy je ale potřeba si předem ověřit konkrétní podmínky dané lokality), a řadu dalších aktivit. Mnoho turistických atrakcí a podniků se aktivně snaží o maximální inkluzi, nabízí například speciální vybavení, asistence a bezbariérový přístup.
Samozřejmě, život s handicapem je všude individuální záležitostí a záleží na konkrétních potřebách daného jedince. Ale pokud hledáte místo s vysokou úrovní přístupnosti, progresivním přístupem a krásným prostředím, Colorado rozhodně stojí za zvážení.
Co brání lidem se zdravotním postižením?
Jako zkušený cestovatel jsem se setkal s mnoha překážkami, které lidem s postižením ztěžují cestování a život obecně. Bariéry nejsou jen fyzické, ale i systémové.
Nezastupitelnou roli hraje fyzické prostředí. Schody, úzké dveře, chybějící výtahy – to vše představuje pro lidi na vozíku či s omezenou pohyblivostí nepřekonatelné bariéry. Mnoho historických památek a starších budov je bohužel nedostupných, a to i navzdory snahám o jejich zpřístupnění. Důležité je ale zmínit, že kvalita úprav se značně liší – od perfektně řešených ramp a bezbariérových vstupů až po improvizovaná a nebezpečná řešení.
Nedostatek vhodných kompenzačních pomůcek je dalším podstatným problémem. Kvalitní a dostupné pomůcky, jako jsou například speciální vozíky, sluchadla, nebo náhradní končetiny, jsou nezbytné pro kvalitu života a nezávislost. Bohužel, jejich cena a dostupnost se značně liší podle země a regionu. Navíc, mnoho míst nemá dostatek informací o tom, kde se dají tyto pomůcky sehnat či vypůjčit.
Další překážkou je nedostatečná informovanost a vnímavost okolí. Nedostatek bezbariérových informací, například o dostupnosti dopravy, zdravotnických služeb či turistických atrakcí, ztěžuje cestování. Stejně důležité je i chování okolí – nedostatek empatického přístupu a nedostatečné pochopení specifických potřeb lidí s postižením může cestování značně zkomplikovat.
Závěrem je potřeba zdůraznit, že odstranění bariér je společenskou zodpovědností. Je to záležitost investic do infrastruktury, vzdělávání a změny postojů. Pouze kombinací technických řešení a sociální změny můžeme dosáhnout skutečně inkluzivního a bezbariérového prostředí.
Kde je pro osoby s handicapem nejlepší odpočívat?
Kostarika se stává stále populárnějším místem pro cestovatele se zdravotním postižením a to právem. Není to jen prohlášení, ale skutečnost podložená rozvinutou infrastrukturou a legislativou, která usiluje o bezbariérový přístup pro všechny. Zatímco některé oblasti jsou přístupnější než jiné, celkově nabízí Kostarika skvělé podmínky pro bezproblémový pohyb. Množství hotelů a turistických atrakcí se pyšní bezbariérovým přístupem, včetně ramp, výtahů a upravených toalet. Důraz se klade i na přístupnost pláží, kde najdete speciální vozíky pro pohyb po písku. Ačkoliv je Kostarika známá pro svou nádhernou přírodu a turistické trasy, najdete zde i řadu dostupných tras pro pěší turistiku s mírnějším sklonem a upraveným povrchem. Pro aktivnější jedince s postižením se otevírají možnosti jízdy na koni, pozorování volně žijících živočichů z upravených vyhlídek a dokonce i speciální programy pro vodní sporty. Je však důležité vždy předem kontaktovat daný hotel či atrakci a ověřit si dostupnost konkrétních služeb, aby se zabránilo nepříjemným překvapením. Dobrá příprava je klíčová k bezproblémové dovolené. Plánování dopředu s důrazem na detaily vám zajistí nezapomenutelný zážitek z této krásné středoamerické země.
Vystupují invalidé z letadla jako první?
Ne, invalidé nejdříve z letadla nevystupují. Obvykle nastupují první a vystupují poslední. To je proto, aby měli dostatek času a prostoru k usazení se a případné asistenci. Doporučuji si vyžádat místo u přepážky pro více prostoru na nohy, pokud je to nutné.
Místa u nouzových východů sice nabízejí více prostoru pro nohy, ale jsou vyhrazena pro cestující, kteří jsou fyzicky schopni a ochotni asistovat v případě nouze. Nejedná se o standardní “místo pro pohodlnější cestování” pro osoby s omezenou pohyblivostí.
Užitečný tip: Před letem kontaktujte leteckou společnost a informujte je o vašich potřebách. Připravte si důkladně veškerou potřebnou dokumentaci, která prokáže vaše postižení. Čím dříve oznámíte své potřeby, tím lépe se o vás letecká společnost postará.
Dále doporučuji:
- Přibalit si do příručního zavazadla všechny nezbytné léky a pomůcky.
- Nosit pohodlné oblečení a obuv.
- V případě potřeby si zajistit asistenci na letišti.
Na co si dát pozor:
- Nedělejte si iluze o prioritním odbavení zavazadel, i když nastupujete první.
- Buďte trpěliví. Vystupování trvá déle, protože se klade důraz na bezpečnost všech cestujících.
Jak bychom se měli chovat k lidem se zdravotním postižením?
Lidé s postižením jsou lidé. Mají stejné potřeby jako my všichni – touží po důstojnosti a respektu. To platí napříč kulturami, od rušných ulic Tokia po klidné vesnice v Andách. Z vlastní zkušenosti z desítek zemí mohu potvrdit, že klíč k pozitivnímu vztahu spočívá v zaměření se na jejich schopnosti, nikoliv na jejich omezení.
Praktické rady pro citlivý přístup:
- Komunikace: Mluvte s nimi přímo, ne přes jejich doprovod. Upravte svůj jazyk a tempo řeči dle potřeby. V mnoha zemích, třeba v Brazílii, je běžné, že se lidé navzájem dotýkají během konverzace, ale s lidmi s postižením je potřeba být ohleduplnější a respektovat jejich osobní prostor.
- Asistence: Nabídněte pomoc jen tehdy, když je skutečně potřeba. Ne předpokládejte, že ji potřebují. Zeptejte se zdvořile, zda si přejí vaši pomoc a jakým způsobem by vám ji měli nejlépe poskytnout.
- Respekt k individualitě: Každý člověk s postižením je jedinečný. Negeneralizujte a nepoužívejte paternalistický přístup. V jihovýchodní Asii, například, je velký důraz kladen na kolektivní kulturu, ale i tam je důležité respektovat individuální potřeby.
Globální perspektiva:
- Z mého cestování po světě jsem viděl mnoho příkladů inkluzivní společnosti, ať už se jedná o dobře dostupné veřejné prostory v Skandinávii, nebo o inovativní přístupy k vzdělávání v Jižní Africe.
- V některých regionech světa je ale přístup k osobám s postižením stále stigmatizován. Je důležité si uvědomit, že naše vnímání je ovlivněno kulturním prostředím, ale základní princip respektu a důstojnosti by měl platit všude.
Zaměřte se na jejich silné stránky a schopnosti. To je klíč k budování spravedlivější a inkluzivnější společnosti na celém světě.
Proč je problematika invalidity jedním z nejdůležitějších problémů?
Problematika invalidity je extrémně důležitá, protože fyzická znevýhodnění často vedou k rozsáhlým omezením. Nejde jen o narušenou koordinaci a pohyblivost, což komplikuje i základní turistické aktivity, jako je chůze po náročném terénu nebo zdolávání schodů. Zhoršená pohyblivost také značně omezuje přístup k turistické infrastruktuře – mnoho památek a přírodních krás není bezbariérových. Sociální izolace, která z toho vyplývá, pak může vést k úzkosti a ztrátě sebevědomí. Důležité je zmínit, že existují organizace a iniciativy, které se zaměřují na zpřístupnění turismu lidem s handicapem, například adaptované turistické trasy, speciální vybavení a asistované služby. Informace o těchto možnostech je ale často nedostatečná a dostupnost těchto služeb se liší region od regionu. Je potřeba klást větší důraz na plánování bezbariérového cestování a informovanost o existujících řešeních, aby se i lidé s handicapem mohli plně těšit z krás světa.
S jakými problémy se setkávají lidé s postižením ve společnosti?
Jako zkušený cestovatel jsem si mnohokrát uvědomil, jak obrovskou překážkou je pro lidi s handicapem nedostupnost běžné infrastruktury. Omezená dostupnost je bohužel stále palčivý problém. Mluvíme o přístupu k veřejným prostranstvím, dopravě a budovám. Nedostatečná úprava prostředí pro vozíčkáře, nefunkční výtahy, schody bez ramp – to jsou jen některé příklady bariér, které výrazně omezují mobilitu a nezávislost osob s handicapem.
Často jsem se setkal s případy, kdy i letiště, vlakové nádraží či turistické atrakce jsou pro ně nepřístupné. Neexistence univerzálního designu je velkým problémem. Není to jen o rampách a výtazích. Zahrnuje to i věci jako správné osvětlení, úpravy v navigaci, dostupnost informací v Braillově písmu či audio popisky.
Při plánování cest je proto důležité si předem ověřit dostupnost všech lokalit, které chci navštívit. Existují webové stránky a aplikace, které poskytují informace o bezbariérovosti jednotlivých míst. Znalost dostupných zdrojů informací je klíčová pro pohodlné cestování osob s handicapem. Bohužel, ani tato dostupnost informací není vždy dokonalá.
Je potřeba si uvědomit, že nedostupnost prostředí není jen fyzická bariéra, ale také psychologická. Pocit vyloučení a izolace, který z ní vyplývá, je velmi negativní. Zlepšení dostupnosti pro lidi s handicapem by mělo být prioritou, a to nejen z hlediska lidských práv, ale i z pohledu ekonomického a turistického potenciálu.
Kde sedí invalidé v letadle?
Klienti s postižením a osoby s omezenou pohyblivostí si mohou vybrat prakticky jakékoli místo v letadle. Existují ale výjimky.
Důležité upozornění: Z bezpečnostních důvodů nemají nárok na místa s větším prostorem pro nohy u nouzových východů (např. v mé zkušenosti často řady 1ABC a 15-16, ale to se liší dle letecké společnosti a typu letadla). Tyto řady vyžadují schopnost asistovat v případě nouze, což může být pro některé osoby s postižením náročné.
Z mých cest po světě vím, že:
- Před letem je vždy vhodné kontaktovat leteckou společnost. Můžete si tak zajistit asistenci při nástupu a vyřízení potřebných formalit.
- Doporučuji si místo rezervovat co nejdříve. Poptávka po místech s větším prostorem pro nohy je vysoká, ať už pro osoby s postižením, nebo pro cestující s vysokou postavou.
- Informujte se o dostupných asistenčních službách. Letecké společnosti často nabízejí pomoc s odbavením zavazadel, nástupem do letadla a s navigací na palubě.
Nezapomeňte, že pravidla se mohou lišit dle letecké společnosti a typu letadla. Vždy si proto před letem ověřte detaily u daného dopravce.
- Před letem si pečlivě prostudujte podmínky přepravy pro osoby s omezenou pohyblivostí na webových stránkách letecké společnosti.
- Mějte po ruce veškerou potřebnou dokumentaci o vašem postižení.
Jak se dnes označují lidé s handicapem?
Termín invalid se oficiálně používá pro osobu s poruchou zdraví, která má trvalé omezení funkcí organismu kvůli nemoci, následkům úrazu nebo vadám. To vede k omezení v běžném životě a vyžaduje sociální ochranu. V běžné komunikaci se ale častěji používají výrazy jako osoba s postižením nebo osoba s handicapem, které jsou považovány za méně stigmatizující. Při cestování je důležité si uvědomit, že dostupnost služeb se liší v závislosti na zemi a regionu. Před cestou je vhodné prozkoumat dostupnost ubytování, dopravy a atrakcí pro osoby s postižením. Existují webové stránky a aplikace, které poskytují informace o bezbariérovém přístupu a adaptacích pro různé typy postižení. Důležité je respektovat individuální potřeby každé osoby s postižením a v případě nejistoty se zeptat na to, jak jim nejlépe pomoci.
Jak lépe říct „invalid“?
Nejlepší způsob, jak se vyjádřit, závisí na kontextu a osobních preferencích. Obecně se doporučuje používat termíny respektující lidskou důstojnost. Vyhnout bychom se měli pejorativním výrazům.
Možnosti vyjádření:
- invalid – Tradiční, ale v dnešní době se spíše nedoporučuje, jelikož může znít necitlivě.
- člověk s postižením – Obecně přijímaný a respektující termín. Zaměřuje se na člověka a jeho individuální potřeby.
- člověk s handicapem – Podobný významu jako “člověk s postižením”, v některých kontextech může být vhodnější.
- člověk s omezenými možnostmi – Používá se často v oficiálních dokumentech a zprávách.
- člověk žijící s postižením – Zdůrazňuje, že postižení je součástí života, ale nedefinuje celou osobnost.
Doplňující informace pro turisty:
- V různých zemích se používají různé termíny. Je dobré se před cestou informovat o místních zvyklostech a preferencích.
- Vždy je důležité brát v úvahu kontext. Formální dokument vyžaduje jiný přístup než neformální rozhovor.
- Zaměřte se na člověka, ne na jeho postižení. Mluvte o jeho schopnostech a zájmech.
- Při cestování s osobou s postižením je důležité předem zkontrolovat dostupnost služeb a infrastruktury (např. bezbariérový přístup).
Co brání rozvoji turismu?
Nedostatek kvalitních kempových zařízení a parkovišť, spolu s absencí dostatečného počtu informačních tabulí a značení, představuje pro rozvoj cestovního ruchu v zemi vážný problém. To platí dvojnásob pro autoturisty.
Nedostatek investic do infrastruktury se projevuje nejen v nepřítomnosti moderních a pohodlných kempů, ale i v bídné kvalitě stávajících. Mnohá místa jsou zanedbaná, s nedostatečným zázemím a hygienou. Parkování mimo vyhrazená místa je často problematické a nebezpečné.
Orientace v terénu je ztížena nedostatkem jasných a srozumitelných informačních tabulí. Často chybí informace o turistických atrakcích, trasách, otevíracích dobách a cenách. Zmatená a neúplná signalizace pak vede k frustraci a ztrátě času.
Nízká úroveň služeb a vysoké ceny jsou dalším kamenem úrazu. Kvalita poskytovaných služeb často neodpovídá cenám, a to se týká ubytování, stravování i doplňkových aktivit. Autoturisté se potýkají s nedostatkem kvalitních servisních služeb, jako jsou opravy vozidel či dostupnost paliva v odlehlých oblastech.
Aby se cestovní ruch rozvíjel, je nezbytné:
- Investovat do modernizace turistické infrastruktury, včetně výstavby nových a údržby stávajících kempů a parkovišť.
- Zlepšit systém značení a orientace pomocí moderních a přehledných informačních systémů.
- Zvýšit úroveň poskytovaných služeb a upravit ceny tak, aby odpovídaly kvalitě.
- Podporovat rozvoj služeb pro autoturisty, včetně servisních center a dostupnosti paliva.
Jen tak se podaří přilákat více turistů a plně využít potenciál cestovního ruchu.
Jaké problémy s dostupností mohou nastat u osob se zdravotním postižením?
Po cestách světem jsem se setkal s mnoha bariérami přístupnosti, které postihují lidi s omezenou pohyblivostí. Nejčastěji to bývají nerovné povrchy, náhlé výškové rozdíly a chybějící nájezdy na chodnících a v budovách – problém, s nímž se setkáte od starobylých evropských měst s dlažbou z dob středověku až po moderní metropolí v Asii a Americe. V Japonsku jsem například pozoroval skvěle řešené bezbariérové přístupy, s precizně navrženými rampami a výtahy, zatímco v některých částech Jižní Ameriky jsou i moderní budovy bez jakéhokoli ohledu k lidem na vozíku. Pro uživatele invalidních vozíčků je klíčová i šířka chodníků a dveří, často nedostatečná v historických centrech Evropy, kde se musejí proplétat úzkými uličkami. Nesmíme zapomenout ani na nedostatek kontrastního značení pro nevidomé a slabozraké, který je bohužel běžný i v zemích s jinak dobře rozvinutou infrastrukturou. Problém s balancováním na nerovných površích pak postihuje i lidi s problémy s rovnováhou, ať už z důvodu věku, nemoci, či jiného zdravotního omezení. Nedostatek přístupnosti se tak stává závažnou překážkou v přístupu k běžnému životu a cestování.
Některé země se snaží tyto bariéry aktivně odstraňovat, jiné zaostávají. Rozmanitost přístupnosti ve světě je poukazem na to, že přístupnost není jen o technických řešeních, ale i o společenském přístupu a prioritizaci potřeb všech občanů.
