Naše rodina – čtyři členové – opustila v roce 2022 horkou a vlhkou New Orleans a přestěhovala se do Okinawy, japonského ostrova plného slunce, smaragdově zelené vody a… překvapivě snadného rodičovství. Ano, čtete správně! Přes kulturní šok a jazykovou bariéru se péče o děti v Japonsku ukázala být o několik světelných let jednodušší než v USA. A to jsem si myslela, že v New Orleans mám věci zvládnuté!
Hlavní rozdíl? Veřejné prostory v Japonsku jsou prostě uzpůsobené dětem. Nejenže je všude čistota, která by mohla konkurovat operační sále, ale design je prostě geniální. Myslete na parky s perfektně udržovanými trávníky, kde se vaše dítě může plazit bez obavy, že spolkne kus skla. Myslete na hrací hřiště, která jsou bezpečně ohrazená, s moderním a bezpečným vybavením, a ne s rezavějícími vraky z dob, kdy se ještě na Měsíc nelétalo. Myslete na restaurace s dětskými koutky, kde si děti hrají a vy si v klidu vychutnáváte jídlo, bez panického koukání po nich, jestli zrovna nelezou po stolech a neházejí si jídlem. Tohle mi teď v USA strašně chybí.
V New Orleans jsem se s kočárkem cítila jako na bitevním poli. Nerovné chodníky, výmoly, úzké ulice plné aut… V Okinawě jsem se s kočárkem cítila jako královna! Široké chodníky, perfektní povrchy, bezbariérový přístup všude. Klidně bych si mohla sama jít na nákupy, i kdyby moje dvě dcery, dvojčata, jezdily v kočárku v tandemu!
A co teprve doprava! V Okinawě je vše promyšlené. Křižovatky s přechody pro chodce jsou jasně označené, řidiči jsou ohleduplní a respektují chodce s dětmi. V New Orleans jsme se s dětmi na ulici cítili pod neustálým tlakem a strachem. Zde je to úplně jiné. Opravdu klid a pohoda.
Vzpomínka na Okinawu: Vtipná příhoda
Pamatuju si jednu vtipnou historku, která perfektně ilustruje, jak moc je Japonsko přátelské k dětem. Byli jsme v obchodě s potravinami, malá měla zrovna období, kdy si všechno strkala do pusy. V tu chvíli si utrhla z police balíček s gumovými medvídky a strčila si ho do úst. Já v panice, co dělat. Najednou přiběhla prodavačka, usměvavá a klidná, vzala mi medvídky, zeptala se, jestli je chceme koupit, a pak mi je bez řečí zabalila. Žádné křik, žádné výčitky, prostě klid a pohoda. V New Orleans by mě asi zavřeli nebo minimálně dostala pořádný vynadání!
Další historka se odehrála na místním hřišti. Starší dcera si zlomila nehet. Myslela jsem si, že bude hrozná panika, pláč a běh k lékaři. Ale ne! Na hřišti byla maminka s malým dítětem a lékárnička. Bez váhání mi pomohla ošetřit dceři zranění, vše perfektně a profesionálně. V New Orleans bychom museli hledat lékárnu a doufat, že nebude fronta.
Samozřejmě, Japonsko není dokonalé. Jazyková bariéra byla zpočátku obrovský problém, a některé kulturní rozdíly nám dali zabrat. Ale pokud jde o rodičovství, Okinawa byla pro nás absolutní ráj. Návrat do USA byl těžký, především co se týká snadnějšího života s dětmi v Japonsku, na který jsme si zvykli. Stále s nostalgií vzpomínám na čisté parky, bezpečné hřiště a úžasnou vstřícnost Japonců vůči dětem.
Závěrem mohu jen říct: pokud uvažujete o stěhování s dětmi, zvažte Japonsko. Je to nádherná země s neuvěřitelnou kulturou a… s překvapivě snadným rodičovstvím.
